O knize: 2009 / Muž v labyrintu identit. Pokud se jedná o diagnózu, pak cesta z ní vede nejprve zpět k anamnéze a teprve poté k vyhlídkám: sebeidentifikace nebo kolaps. Trochu ostré pozornosti a objeví se obraz, potencovaný filozoficky: v problém a nozologicky: v nemoc. To, že si člověk od prvních kroků v prostoru dějin tluče hlavou do problému své identity, dokazují mnohé starověké důkazy, mezi nimiž má rozhodující místo delfské orákulum „poznej sám sebe“. Je příznačné, že proti ní pokračuje i poté, co si ji vzal do hlavy, aby oznámil konec dějin, a to tam, kde dějiny ani pořádně nezačaly, ačkoli dějiny odtud udávaly tón už půl roku. století. Sokrates a kdokoli z „nás“ mají společné to, že oba nevědí, že existuje nějaká osoba. Pouze nevědomost prvního se zná jako nevědomost a nevědomost druhého, nic nevědoucího, se vydává za poznání..